Skuteční chlapi se skutečnými těly jdou v Brně skutečně Donaha!

Pánský striptýz v divadle? Ženy podezřele zbystří a kupodivu jim ani nevadí, že odhazovat své svršky budou normální chlapi bez pekáčů buchet na břiše a bicepsů kulturistů. Mužská část populace jen obrátí oči v sloup a tajně doufá, že už jsou vstupenky vyprodané. Dámy si vskutku přijdou v Městském divadle Brno na své. Ani muži nemusí házet flintu do žita, pěknými herečkami se to v tomto muzikálovém kousku jenom hemží. A co teprve ten vtipný a realistický příběh skupinky ocelářů bez práce smíchaný s mnoha chytlavými melodiemi!

Šestice odvážných: zleva Zdeněk Junák, Igor Ondříček, Petr Štěpán, Jakub Uličník, Lukáš Janota a Michal Isteník

Všechno začalo britskou filmovou předlohou z roku 1997, která Terrence McNallyho a Davida Yazbeka inspirovala k přetvoření díla pro divadelní prkna. Pak už to jelo jako na běžícím pásu, roku 2000 světová premiéra na Broadwayi, o dva roky později si představení podmanilo i West End. K nám donesl západní vítr Donaha! v roce 2004, následně muzikál procestoval celou naši zemi, aby mohl zakotvit v Městském divadle Brno, kde se ho s otevřenou náručí ujal režisér Stano Slovák.

Určitě vám nyní vrtá hlavou, jak se jenom mohou dotyční herci dobrovolně odhalovat před tolika zvídavými pohledy diváků. Odpověď je jednoduchá. Prostě musí. Děj si to zkrátka žádá. V americkém městečku Buffalo „chcípl pes“. V tamějších ocelárnách propouštějí. Úspěch newyorských striptérů vnukne spásnou myšlenku Jerrymu, který musí někde kvůli svému synovi co nejrychleji sehnat peníze. Samozřejmě s sebou strhne svého nejlepšího kámoše Davea, následuje maminčin mazánek Malcolm. Ještě to chce zkušeného tanečního vůdce Harolda a potom jen doobsadit zbytek do party pomocí konkurzu. Následně nezbývá nic jiného, než zkoušet, zkoušet a zkoušet na velký „den D“.

K hereckým výkonům – začneme logicky pánskou částí souboru. Ústřední postavu Jerryho si střihnul Petr Štěpán. S grácií sobě vlastní ustál jak komickou polohu, tak i obraz láskyplného otce, jenž nemá na placení alimentů na své milované dítě. Pěvecky není co vytknout, snad jen vysoké polohy v některých písních mu trochu neseděly. Jakub Uličník byl vybrán pro roli Davea zejména pro svou objemnější tělesnou schránku, na které vystavěl řadu parádních scének. Malcolm Lukáše Janoty si vás hned získá. Svým neohrabaným tanecem, mamánkovstvím a nesmělostí... Čtvrtým členem taneční skupiny Ocelová žihadla se stává Igor Ondříček alias Harold, na kterém oceňuji zejména preciznost ve zpěvu, jak už to u něho bývá zvykem. Ještě zbývají dva

adepti, Nikos přezdívaný „Bejk“ a potrhlý Ethan. Prvního zmíněného ztvárnil Zdeněk Junák, nejde hodnotit jinak než „Bejk“ tělem i duší. Isteníkův Ethan, jedním slovem oslňující. A to nejen když si stáhne kalhoty. Přikročíme už konečně k dámám. I když se zdá, že jsou v tého hře spíše na druhé koleji, opak je pravdou. Hana Holišová jako Daveova manželka, Markéta Sedláčková jako Pam Lukowská, bývalá Jerryho žena nebo ulítlá Haroldova žena Jany Musilové. Silný hlas Holišové i promyšlené citové herectví Sedláčkové vás doslova zarazí do sedadla. A co teprve vždycky svá pianistka Lenky Bartošilcové! Z menších rolí bych vypíchla Dominika Brychtu, kterému byla svěřena postava Jerryho syna Nathana. Zdárně držel krok se svými dospěláckými partnery. Všechna čest Jakubovi Zedníčkovi, kdyby se rozhodl seknout s herectvím, úspěšně by se uživil jako profesionální striptér.

Kostýmy Andrey Kučerové a Elišky Ondráčkové plně vystihují šedesátá léta 20. století. Účesy, zejména něžných poloviček, taktéž. Za zmínku stojí ještě scéna Jaroslava Milfajta. Otočné kulisy, netradiční použití sudů, skutečné auto (i když ne celé) nebo netypicky členěné rozložení jeviště. Tohle všechno jenom podtrhuje už tak dost „vymazlené“ dílko. Přidejte si k tomu živý orchestr pod vedením Karla Cóna a nemůže vám z toho vylézt nic jiného než vynikající show. Nějaké ty chybky se nevyhýbají nikomu, budiž jim občasné zašustění portů a nesrozumitelnost při některých hitech odpuštěna. Tyto drobnosti plně vykompenzovalo chvilkové odbourání se herců. Není nic hezčího, než vidět záchvat smíchu, kterým se nakazí celá vyprodaná Činoherní scéna. Možná nejsou mladí, možná nejsou pěkní, možná ani nejsou dobří striptéři, ale jdou do naha. Navíc v Městském divadle neřeší, kdo je tlustý nebo tenký, tak běžte honem pro vstupenky!