Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Redutovští Loupežníci odění v moderním hávu

12. 09. 2014 8:00:00
Řekne-li se loupežník, nevím jak vy, ale já si okamžitě představím Rumcajse, s červeným apartním kloboučkem, kalhotami stejné barvy, vysokými špičatými hnědými holínkami až ke kolenům a pistolí, která má tak širokou hlaveň, že z ní jde střílet snad jenom žaludy. V brněnské Redutě se vydali s Schillerovými Loupežníky jinou cestou, která je cokoliv jiného jenom ne tradiční. Takže vyžeňte z hlavy představu chlapíka z lesa Řáholce a připravte se na „bouři a vzdor“ v pravém slova smyslu.
Satan ví, koho si vybírá za dohazovače.

Satan ví, koho si vybírá za dohazovače.

Boxovací pytle s Petrem Halberstadtatem v pozadíLoupežníky (v originále Die Räuber) nám Friedrich Schiller sepsal již před dvěma sty třiceti třemi lety. Ano, zní to neuvěřitelně, docela velké číslo. Hra se poprvé objevila na divadelních prknech po roce od knižního vydání, a to 13. ledna 1782 v německém Mannheimu. O tři století později se v brněnském divadle Reduta 5. června 2014 pod režijním dozorem Thomase Zielinského zdárně uskutečnila premiéra. A jak před prázdninami skončili, tak i započali sezónu 2014/2015.

Vlevo Franz (Martin Siničák), vpravo Karl (Petr Halberstadt)Po dvouměsíčním divadelním volnu se opět rozehrál příběh dvou bratrů Karla a Franze. Nejprve přikráčí na jeviště prvorozený Karl se svými kamarády a oznamuje nám, že se máme rozhořčit. Následně se dozvídáme, že poněkud vyšinutý Franz nemá bratříčka vůbec v lásce, neboť Karlův dopis, kterým žádal o odpuštění a podporu otce, lstivě přeformuluje k obrazu svému. Onen list tedy informuje starého Moora o hrůzách, které jeho synek provádí. Otcovo zdraví není zrovna nejlepší, tudíž povolí Franzovi, aby místo něho napsal odpověď. Karlovi se dostane zprávy, že jej otec zavrhl, už ho nikdy nechce vidět, ani o něm slyšet... Starý Moor mezitím „umírá“, tedy spíše jenom omdlívá, čehož Franz využije a uvězní ho. Konečně má respekt. Bratra, který byl pro všechny a ve všem skvělou a dokonalou jedničkou, zdárně vyřešil a otce má také pod palcem. Karlovi dojde onen podvržený dopis, neunese tíhu okolností a rozhodne se dát k loupežníkům. Doma zatím truchlí jeho milá a věrná Amálie. Karl však zjišťuje, že není tak jednoduché zabíjet, krást a nebo znásilňovat nebohé jeptišky bez toho, aby mu potom nezůstaly záseky na duši. Říká se konec dobrý, všechno dobré, ale Karlův nešťastný návrat domů nedá tomuto pořekadlu za pravdu ani v nejmenším...

Petr Halberstadt s otcem v pozadíDevět chlapů a jedna zástupkyně něžného pohlaví  právě tolik lidí se za hodinu a půl vystřídá na jevišti. Tak rozdílné a přece tak podobné bratry ztvárnili Petr Halberstadt jako Karl a Martin Siničák jako Franz. Těžko rozhodnout, který z nich podal lepší výkon. U Halberstatova Karla tu a tam prosvítalo dobro, kterého měl v sobě alespoň špetku. Siničák coby jeho mladší bratr předvedl pestrou směs šílenství, egoismu a arogance dokonalý pohyb, mimika, práce s hlasem. Přesto na mě více zapůsobil Halberstadt. Hrál více do diváků a jeho dechberoucí monolog se zkrvaveným obličejem, na kterém se dokonce zaleskly slzy. Trojice loupežníků: Michal Bumbálek, Pavel Doucek a Martin VeselýTenhle člověk mě totálně „odrovnal“!  Dál nutno zmínit Karlovy kumpány, z nichž jednoznačně vynikali dva Martin Veselý, u kterého se nesmíte nechat uchlácholit mladičkým zjevem, klidně dokáže hodit nemluvně do plamenů a Michal Bumbálek, u něhož mi vadily snad jenom tmavé sluneční brýle, kvůli kterým nešlo sledovat „hru očí“. Iveta Austová coby Amálie vnesla ženský prvek, i když jsem jí její lásku ke Karlovi moc nevěřila a skoro jsem čekala, že podlehne Franzovu nátlaku. A těch zbývajících pět postav? Samozřejmě podali pozoruhodné výkony. I ta nejmenší role Pastora Mosera přesně zapadala do celé loupežnické skládačky.

Iveta Austová jako Amálie se nakonec Franzovi nepodlehneJak už jsem avizovala v titulku, Loupežníky v Redutě značně modernizovali. Na scéně jsou zavěšeny černé kožené boxovací pytle, které svým občasným pohupováním účelně představují různé osoby nebo stromy v lese. V pozadí stojí nenápadná, ale důležitá, osoba (Christopher Pajerov) hrající na elektrickou kytaru z reproduktoru scénu podkresluje pořádně hlasitý a drsný německý punk. Pavel Svoboda oblékl všechny pány více méně nadčasově, u Karla nechyběl perfektně padnoucí světlý oblek, zato Franze účelně zdobila křiklavější košile s vojenským vzorem. Zajímavým prvkem byla „umělá krev“, kterou se všichni zbojníci pomatlali, aby ještě více umocnili atmosféru. Loupežníci, můj první divadelní zážitek v této sezóně a zároveň druhé redutovské představení vůbec, ve mně zanechali silný dojem. Donutí člověka zamyslet se. Zaslouží si větší opovržení Karl, který loupí a vraždí neznámé a bezbranné nebo Franz, který „míří“ do řady vlastních přátel a rodiny? A opravdu zákony nevytvořily ještě žádného velikána?

Autor: Klára Tesařová | pátek 12.9.2014 8:00 | karma článku: 5.73 | přečteno: 489x

Další články blogera

Klára Tesařová

Přijít k tanci jako beznohý na parket 1

Ne. Nechodila jsem na gymplu do tanečních. Ne. Nebyla jsem na maturáku, protože nenávidím šaty a vysoké štekle. Ano! Na mý starý 24letý kolena jsem se rozhodla začít frajerům šlapat na nohy.

23.9.2017 v 16:16 | Karma článku: 7.11 | Přečteno: 311 | Diskuse

Klára Tesařová

Chaplin šlape na plyn

Česká premiéra? Pro Městské divadlo Brno žádná laťka. PEUčko. První evropské uvedení se pomalu, ale jistě stává standardem. A muzikál Chaplin není výjimkou.

23.1.2017 v 10:35 | Karma článku: 12.09 | Přečteno: 286 | Diskuse

Klára Tesařová

Jaro, pivo a čeština

„Támhle! Je tam pedikúra s kroužkem místo čárky,“ komentuje svůj další úlovek Denisa Gottwaldová. Právě se studentkou oboru Český jazyk a literatura Filozofické fakulty Masarykovy univerzity strávím jedno studijní odpoledne.

11.4.2016 v 8:40 | Karma článku: 11.35 | Přečteno: 508 | Diskuse

Klára Tesařová

Jsme zastánci velkých emocí na divadle, říká Petr Halberstadt

Před více než rokem se na brněnské kulturní scéně objevilo nové divadlo, které našlo zázemí v Divadle Bolka Polívky. Právě zde také proběhl rozhovor s Petrem Halberstadtem, jedním ze zakladatelů StageArtCz.

21.3.2016 v 8:30 | Karma článku: 10.34 | Přečteno: 351 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Dalimil Staněk – Hledejte nejprve Boží království

Olomoucký sbor Církve bratrské je různorodá skupina křesťanů. Společně se křesťané v tomto sboru zavázali následovat Pána Ježíše Krista, a to láskou a pomocí všem bližním, a sdílením dobré zprávy Evangelia.

25.9.2017 v 7:19 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 18 |

Richard Mandelík

Dvořákova Praha díl prvý

Festival výtečně otvírá každoroční podzimní koncertní sezónu a je mi zdrojem radosti z krásné hudby, umně sestavených programů a mnohých domácích i zahraničních vynikajících osobností a souborů.

25.9.2017 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Karel Sýkora

Marcus Tullius Cicero – O zákonech

Ciceronovo stěžejní dílo, navazující na spis O věcech veřejných a pojednávající o zákonech z filosofického, společenského a politického hlediska. Český překlad v zrcadlovém vydání připravil a poznámkami opatřil J. Janoušek.

24.9.2017 v 16:50 | Karma článku: 3.93 | Přečteno: 111 |

Zdeněk Sotolář

Války mezi učitelskými spolky aneb Klony útočí

Diskuse o pedagogické komoře nabrala na síle po anketě na webu Česká škola. Příslovečné rukavice se chopila Iniciativa pedagogická komora. Ta o sobě dala vědět především peticí proti tzv. kariérnímu řádu.

24.9.2017 v 15:50 | Karma článku: 16.74 | Přečteno: 682 | Diskuse

Vladimír Koliandr

Pacient nejde k lékaři proto, aby se léčil, ale proto, aby byl zdráv!

Je to stejné, jako když si jde někdo koupit vrtačku. Nepotřebuje vrtat, potřebuje díru. Slýchám námitky, že výsledky mé práce způsobuje placebo a ne léčení. No hurá! Jsme u podstaty věci.

24.9.2017 v 9:00 | Karma článku: 17.21 | Přečteno: 673 | Diskuse
Počet článků 26 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 576

Co by vás tak mohlo zajímat... No, po základce jsem vystudovala znojemské Gymnázium Dr. Karla Polesného, načež jsem přetrpěla jeden semestr na brněnské medicíně. Nyní jsem studentkou Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Píšu hlavně o divadle, ale není to pravidlem.

 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.