Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na operu chodím z nudy, když už nevím kam a kudy

9. 03. 2015 7:45:45
Někdo chodí na operu z donucení (třeba svého protějšku), jiný zase pro lásku k této svébytné umělecké formě. Ale na mě nikdo nemá. Já chodím na operu, pokud se nudím. Jasně, že bych si tenhle žánr dobrovolně nevybrala. Kdo by čeka

Z kraje nutno zdůraznit, že se ani v nejmenším nepokouším o recenzi. Možná se článek jako recenze chvílemi tváří, ale nedejte na první pohled. Ruce by mi upadly nazvat výtvor mé bezvýznamné maličkosti jako profesionální hodnocení na něco tak specifického, jako je opera. Pro mě, zarytého a beznadějného konzervativce, bylo asi nejhorší dokopat se k něčemu novému. Zvědavost (i když jí stejně musel někdo pomoct) nakonec zvítězila nad leností. Obrněna vůči italštině i večerním róbám a oblekům jsem se musela hodit rovněž do gala, abych mohla vyrazit na Verdiho šlágr z roku 1853.

Námět na La traviatu si Giuseppe Verdi půjčil z francouzského románu Alexandra Dumase ml. Dáma s kaméliemi. Ve své době moc úspěchu nesklidil. Diváci, zvyklí na historické náměty, neskrývali své rozpaky. Evidentně to nebude zas až tak hrozné, když se i dnes, po sto šedesáti letech, La traviata zuby nehty drží na operním nebi. Děj doporučuji nastudovat předem, protože jinak nebudete vědět kam s očima. Sledovat děj, poslouchat hudbu a přitom číst české titulky dá zabrat. Sice se nekoná nic zamotaného, prostě se jistá panička jménem Violetta, trpící nevyléčitelnou chorobou, zamiluje do Alfreda Germonta. Nebo se zamiluje on do ní? Každopádně ona si není jistá, jestli se chce vázat. Nakonec spolu skončí na jeho obrovském sídle. Z ničeho nic se objevuje Alfredův otec, který silně protestuje proti synově nové známosti kvůli penězům a pověsti. Violetta si evidentně moc na svém nestojí, nechá se „překecat“. Už píše milému dopis na rozloučenou a prchá. Alfred ji potkává později na jednom večírku, ale jako pravý žárlivec ztropí scénu, a navíc ji urazí. V posledním, třetím, dějství má Violetta na kahánku. Dlouho nevydrží. Chce ho vidět, naposledy před smrtí se s ním setkat a všechno mu vysvětlit...

Vzhledem k tomu, že opravdu nedisponuji znalostí celého operního souboru Janáčkova divadla nazpaměť, jak u mě mimochodem bývá u jiných frekventovaněji navštěvovaných divadel zvykem, sypu si popel na hlavu. Jmenovitě jsem pochytila jenom ústřední dvojici. Violettu ztvárnila česká operní diva, držitelka Ceny Thálie za roky 2012 a 2013, Jana Šrejma Kačírková. Po krátkém exkurzu do druhů hlasů můžu prohlásit, že Kačírková zpívala sopránem, což je nejvyšší hlas vůbec. Kromě toho, že se činoherně držela asi nejlépe ze všech přítomných, tak jsem žasla, jak může se sotva otevřenou pusou vydávat tóny, které tříští skleničky na miliony střepů. Vyslovím-li jméno Rafael Álvarez, jistě se vám do mysli vloudí fakt, že tento chlapík asi nebude doma v našich luzích a hájích. Mexický tenor, jenž zpíval mimo jiné v Peru i ve Vídni, svým cizokrajným vzezřením ozvláštnil tradiční pohled na hlavní mužskou úlohu, kterou si mnozí představují jako zavalitého chlapíka s vousy. Moc kritiky ode mě neschytá, jazyková bariéra díky všudypřítomné italštině odpadá. Snad se jenom dovolím pousmát nad věkovým rozdílem představitele otce a Alfréda. Buď Álvarez vypadal staře, nebo jeho kolega v roli Giorgia Germonta mladě... Ale chápu, že najít věkově odpovídajícího barytona by dalo pořádně zabrat i nejlepšímu hledači talentů. Teď to vypadá, jako by všechnu smetanu slízl ústřední pár. Na jevišti se vyskytoval bezmála celý operetní sbor. Nikdo z nich k mému údivu nedělal ono pověstné křoví. Každý otevřel ústa minimálně jednou.

Kostýmy již nějaký ten pátek pamatují, ale vzhledem k tomu, že inscenace nehodlá kráčet v modernizující linii, adekvátně dolaďují atmosféru. Ani mě nenapadne litovat rozhodnutí jít na La traviatu. Člověk si uvědomí, že nikdy se nelze obléknout dostatečně formálně. Dostane se mu dokonce lekce, že první řada neznamená výhru, jestliže tedy nedisponuje gumovým krkem. Jeviště Janáčkova divadla je největší v republice a umístí-li se titulkovací zařízení na jeho úplný vrchol, odchází přední řady po dvou hodinách a čtyřiceti minutách se zablokovanými šíjovými svaly. Když ale skončíte blízko jeviště, budiž vám útěchou majestátní výhled na početný operní orchestr. Už u předehry si uvědomíte, že Verdiho hudbu jste už někde slyšeli. Sice si nedovolím tvrdit, že jsem v hledišti nezahlédla tu a tam prázdná místa, ale zase jsem ve foyer spatřila generační všehochuť, což vyvrátilo moji mylnou domněnku, že na operu chodí jen důchodci. V největší moravské metropoli máte dle známého pořekadla „nuda v Brně“ o dost větší pravděpodobnost než v jiných městech ČR, že na paní nudu skutečně narazíte. Nezoufejte – zachrání vás opera, kulturního fajnšmekra z vás udělá.

Autor: Klára Tesařová | pondělí 9.3.2015 7:45 | karma článku: 10.26 | přečteno: 720x

Další články blogera

Klára Tesařová

Chaplin šlape na plyn

Česká premiéra? Pro Městské divadlo Brno žádná laťka. PEUčko. První evropské uvedení se pomalu, ale jistě stává standardem. A muzikál Chaplin není výjimkou.

23.1.2017 v 10:35 | Karma článku: 11.73 | Přečteno: 265 | Diskuse

Klára Tesařová

Jaro, pivo a čeština

„Támhle! Je tam pedikúra s kroužkem místo čárky,“ komentuje svůj další úlovek Denisa Gottwaldová. Právě se studentkou oboru Český jazyk a literatura Filozofické fakulty Masarykovy univerzity strávím jedno studijní odpoledne.

11.4.2016 v 8:40 | Karma článku: 10.66 | Přečteno: 480 | Diskuse

Klára Tesařová

Jsme zastánci velkých emocí na divadle, říká Petr Halberstadt

Před více než rokem se na brněnské kulturní scéně objevilo nové divadlo, které našlo zázemí v Divadle Bolka Polívky. Právě zde také proběhl rozhovor s Petrem Halberstadtem, jedním ze zakladatelů StageArtCz.

21.3.2016 v 8:30 | Karma článku: 10.34 | Přečteno: 340 | Diskuse

Klára Tesařová

Červené komety si na Vánoce hrají na Robina Hooda

Chudým brát. Bohatým dávat. Červené komety zasahují. V Městském divadle Brno ale poněkud kapitalistickým způsobem. V červeném oblečku, s bílými vousy a v čepičce s bambulí. Vánoční téma o Vánocích. Risk nebo zisk?

26.12.2015 v 10:10 | Karma článku: 10.02 | Přečteno: 498 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Mr. Big – Undertow

Mr. Big je americká rocková skupina, založená v roce 1988 v Los Angeles ve státě Kalifornie. Původní sestava skupiny byla: zpěvák Eric Martin, bubeník Pat Torpey, baskytarista Billy Sheehan a kytarista Paul Gilbert.

26.7.2017 v 18:23 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 |

Miroslav Mlynář

Hermetický řád Zlatého úsvitu

V článku najdete shrnutí historie a nástin učení jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších okultních řádů všech dob.

26.7.2017 v 10:24 | Karma článku: 10.67 | Přečteno: 329 | Diskuse

Karel Sýkora

Pet Shop Boys – Being Boring

Pet Shop Boys je britská hudební skupina. Tvoří ji Neil Francis Tennant a Christopher Sean Lowe. Neil se věnuje především textům a zpěvu, Chris skládání hudby.

26.7.2017 v 5:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 67 |

Jan Matuška

Miloš Zeman recenzuje knihy - Díl první: Ústava České republiky

Moji milí občané, tedy vy, co jste mne volili. Už několikrát a opakovaně jsem byl svědkem toho, jak novinářská žumpa a Sörösem placená lumpenkavárna nařkli mé voliče z primitivnosti a nevzdělanosti.

25.7.2017 v 17:37 | Karma článku: 13.92 | Přečteno: 320 | Diskuse

Karel Sýkora

Plastický chirurg na dovolené... :-)

Miroslav Kemel je český karikaturista a písničkář. Živí se tvorbou kreslených vtipů. První vtip mu otiskli v deníku Práce v roce 1987, v roce 1989 publikoval v Dikobrazu.

25.7.2017 v 17:28 | Karma článku: 5.43 | Přečteno: 137 |
Počet článků 25 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 581

Co by vás tak mohlo zajímat... No, po základce jsem vystudovala znojemské Gymnázium Dr. Karla Polesného, načež jsem přetrpěla jeden semestr na brněnské medicíně. Nyní jsem studentkou Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně – dvouobor mediální studia a žurnalistika + sociologie. Píšu hlavně o divadle, ale není to pravidlem.

 

 

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.