Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jaro, pivo a čeština

11. 04. 2016 8:40:00
„Támhle! Je tam pedikúra s kroužkem místo čárky,“ komentuje svůj další úlovek Denisa Gottwaldová. Právě se studentkou oboru Český jazyk a literatura Filozofické fakulty Masarykovy univerzity strávím jedno studijní odpoledne.

Ostré jarní sluníčko provrtává skla šaliny číslo šest, ze které proti hřejivým paprskům mžourá z okýnka jednadvacetiletá, štíhlá, hnědovlasá dívka. „Zastávka Poříčí,“ protne vzduch příjemný mužský hlasatel, na jehož hlas si Brňáci tak dlouho zvykali. Když křižujeme Mendelovo náměstí, zanechává lovu po pravopisných chybách. Vytahuje sešit. Ukazuje mi zápisky z minulé hodiny. „Tenhle seminář ještě nic není, kdybych tahala materiály na stařenu (předmět staroslověnština, -poznámka autorky). To by moje kabelka vážila o pět kilo víc,“ směje se, zatímco se tramvaj pomalu, ale jistě, šine směrem k Čáře. V cuku letu schovává poznámky ze semináře k české literatuře 2. poloviny 20. století a už se prodíráme nepropustným davem. Je to jako kdybychom se pokoušely plavat v medu.

Máme ještě asi hodinu času než jí, podle jejích slov, začne „Balaštík“ (vyučující předmětu seminář k české literatuře 2. pol. 20. století, -poznámka autorky). Vzhledem k vlahému jarnímu odpoledni nejde jinak, než ji vzít na jedno. Pod Jakuba. Na stojáka. Teda spíše „na sedáka“. Uvelebujeme se na okraj obrubníku do společenství usměvavých spolupijanů a nedopalků smutně se povalujících na zemi. „Na staroslověnštině II. převážná většina opakuje. Je to trochu depresivní, když většinu třídy v daným předmětu tvoří ti neúspěšní,“ pokračuje, zatímco usrkává ze zlatavého moku nadýchanou bílou pěnu připomínající obláček. Denisa na obor český jazyk a literatura nastoupila v roce 2015. Jak nám tekutina ve škopcích ubývá, dozvídám se, že ještě neví, co by po vystudování přesně chtěla dělat. „Chci si zkusit podat přihlášku tento rok na psychologii, taky tady na fildě. Ale nevím, jak to budu stíhat dohromady s tou češtinou, kdyby se to podařilo,“ informuje mě, když si hrajeme na číšníky a šouravým krokem se couráme k výčepu navrátit zpět těžké půllitry, které by pro hubené holčiny mohly sloužit spíš jako skleněné činky.

Čas nemilosrdně pádí vpřed, ač nemá nožičky. Chtě nechtě osedláváme další šalinu. Tentokrát s číslem čtyři. Vlajeme ve stoje a hledáme chabou oporu v oranžových tyčích. Už konečně míříme směr Úvoz. „Je to dneska moje poslední hodina. Před tím jsem měla dopoledne ruštinu a stařenu, ale o tý už jsem se zmiňovala,“ vysvětluje a škaredí se na mě, protože ji chci fotit i zas a opět v šalině plné koukajících lidí. Ale připouští, že většinu času tráví na cestě po městě. Sem a tam, protože budovy filozofické fakulty jsou slušně rozházené. „Takže to bude alespoň autentické,“ směje se, zatímco pochodujeme na místo určení, které je od zastávky až nepříjemně daleko. Padá na mě vojenská atmosféra. Okolní budovy umístěné ve vnitrobloku vypadají jako kasárna. Barák s označením U na mě sice tak děsivě nepůsobí, ale zato uvnitř na člověka dýchne atmosféra, že se v lepším případě ocitl na poliklinice, v horším u zubaře.

Absence výtahu. Uff, to je schodů. S půl litrem tekutiny tlačícím v žaludku dá výšlap vzhůru zabrat. S údivem se obracím na Denisu, když na chodbě procházíme okolo otevřených učeben. Vypadají přesně jako na střední. Katedra. Lavice. „My jsme většinou v takových podobných třídách. Jen přednášky máme v aulách a větších přednáškových místnostech,“ objasňuje studentka češtiny. Čekání na začátek hodiny se zdá být nekonečné. Mám trochu strach. Nepatřím sem. „Neboj, Balaštík tě nevyhodí. Dělá si docházku, ale jen na papír,“ uculuje se Denisa. S pětiminutovým zpožděním přichází k mému údivu docela mladíček. Víc vousů než vlasů. Odměřený. Pak se prezentuje, prezentuje a zase prezentuje. Nudí mě to. No jo, asi ze mě češtinářka nebude. Konečně. Začali rozebírat nějakou knihu. Škvoreckého Zbabělce. Jaká škoda, že jsem je nečetla. Polévá mě studený pot. Každý musí říct svůj názor na hlavní postavu Dannyho Smiřického. Urychleně začínám googlovat. Denisa potlačuje výbuch smíchu a sebevědomě se rozvaluje na židli. Jaké štěstí, že než na mě dojde řada, zazvoní pomyslný zvonek na konec hodiny, kdyby tedy na vysoké škole nějaký byl. Padá mi pomyslný kámen ze srdce takovým způsobem, že ten rachot musí slyšet snad až na mé domovské Fakultě sociálních studií.

Unaveně se vracíme zpět na zastávku. Šalina nám ufrnkne před nosem. „Takhle je to pokaždé, vždycky nám ujede a nejde doběhnout,“ kývá hlavou tentokrát už celý hlouček studentek českého jazyka a literatury. Chvíli čekáme na další čtyřku a mezi tím poslouchám postřehy, drby a poznatky. Zlatá žurnalistika. „Když člověk na češtině neprodlužuje, tak to už je borec,“ dává mému obrazu rám Denisa ve 25tce, když se řítíme z kopce dolů na Mendlák. Hlavou mi prolétne myšlenka, že snad se dostaneme na byt v nějakém rozumném čase. Ale pokud někde zahlédnu chybu, tak ji o tom radši neřeknu. Jinak bychom musely bezpodmínečně vystoupit a gramatický prohřešek nemilosrdně zvěčnit pomocí fotoaparátu.

(Reportáž byla psána ze dne 4. dubna 2016 v rámci předmětu ZUR 108 Publicistické žánry v tištěných médiích vyučovaném na brněnské Fakultě sociálních studií. S laskavým svolením hlavní aktérky je umístěná na tomto blogu.)

Autor: Klára Tesařová | pondělí 11.4.2016 8:40 | karma článku: 11.35 | přečteno: 508x

Další články blogera

Klára Tesařová

Přijít k tanci jako beznohý na parket 1

Ne. Nechodila jsem na gymplu do tanečních. Ne. Nebyla jsem na maturáku, protože nenávidím šaty a vysoké štekle. Ano! Na mý starý 24letý kolena jsem se rozhodla začít frajerům šlapat na nohy.

23.9.2017 v 16:16 | Karma článku: 7.11 | Přečteno: 311 | Diskuse

Klára Tesařová

Chaplin šlape na plyn

Česká premiéra? Pro Městské divadlo Brno žádná laťka. PEUčko. První evropské uvedení se pomalu, ale jistě stává standardem. A muzikál Chaplin není výjimkou.

23.1.2017 v 10:35 | Karma článku: 12.09 | Přečteno: 286 | Diskuse

Klára Tesařová

Jsme zastánci velkých emocí na divadle, říká Petr Halberstadt

Před více než rokem se na brněnské kulturní scéně objevilo nové divadlo, které našlo zázemí v Divadle Bolka Polívky. Právě zde také proběhl rozhovor s Petrem Halberstadtem, jedním ze zakladatelů StageArtCz.

21.3.2016 v 8:30 | Karma článku: 10.34 | Přečteno: 351 | Diskuse

Další články z rubriky Brno

Šárka Bayerová

Hodně pamatují... (nejen fotoblog)

Boží muka, venkovní kříže, kaple, kapličky, sochy a sošky svatých patronů. Na Šumavě jen tak tak přežily...

12.9.2017 v 9:20 | Karma článku: 19.56 | Přečteno: 388 | Diskuse

Jaroslav Mílek

Armáda a stát.

Chceš-li mít mír, musíš mít silnou armádu. Téměř všechny státy na světě mají svou armádu Mít armádu, lépe řečeno ozbrojený sbor způsobilý bránit státní svrchovanost, či územní celistvost, je jedním ze základních atributů státu.

31.8.2017 v 11:19 | Karma článku: 7.94 | Přečteno: 165 | Diskuse

Ruth J. Weiniger

Píšu článek

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipisici elit, sed eiusmod tempor incidunt ut labore et dolore magna aliqua. Ut enim ad minim veniam, quis nostrud exercitation ullamco laboris nisi ut aliquid ex ea commodi consequat. Quis

29.6.2017 v 14:17 | Karma článku: 5.08 | Přečteno: 148 | Diskuse

Jaroslav Dittrich

V Brně hoří cirkus a ohrožuje město!

Tentokrát bych si dovolil začít můj článek krátkým pohledem do historie, leč pro město Brno a jeho polozelenou vládnoucí koalici je tento pohled aktuální a zároveň je důrazným varováním před jejím dalším působením na radnici.

26.6.2017 v 21:00 | Karma článku: 19.03 | Přečteno: 802 | Diskuse

Lucia Rien

Není už černá a bílá. Jen šedá.

. Už je to chvíle, kdy jsem byla přesvědčená o "pravdě" a realitě. Zrodilo se spoustu nových životů a spoustu toho zemřelo. Stejně, jako se ve mě probudila nekonečná láska. A bariéry slov a pocitů zmizely v zapomnění.

26.6.2017 v 15:31 | Karma článku: 6.28 | Přečteno: 203 | Diskuse
Počet článků 26 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 576

Co by vás tak mohlo zajímat... No, po základce jsem vystudovala znojemské Gymnázium Dr. Karla Polesného, načež jsem přetrpěla jeden semestr na brněnské medicíně. Nyní jsem studentkou Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Píšu hlavně o divadle, ale není to pravidlem.

 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.