Když nevěra, tak jedině dvojitá

Pokud se nudíte v manželství a chcete si trochu vyhodit z kopýtka, rozhodně nevyužívejte k radovánkám jiný byt než ten svůj. Může se totiž stát, že u kamaráda nebo kamarádky bude poněkud těsno, protože váš drahý protějšek se rozhodne pro to samé. A není nic horšího než přeplněná ložnice! Ještě si k tomu připočtěte podivínského bytového designéra a frigidní spisovatelku dětských knížek a hned je vám jasné, že se vám tato Dvojitá rezervace, stejně jako v Městském divadle Brno, rozhodně nemůže vyplatit.

Po dvou úspěšných situačních komediích –Broukovi v hlavě a Dokonalé svatbě– se brněnské Městské divadlo vrhlo na britskou frašku s názvem Dvojitá rezervace. Činohra z pera anglického dramatika Raye Cooneyho měla pod režijním vedením Stana Slováka českou premiéru v prosinci 2013. Slovák měl sice za úkol zkrotit „jen“ devět lidí, ale není to tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Philip a Joanna Markhamovi, kteří vlastní dětské nakladatelství, prožívají po 15. letech manželství krizi jako řemen. Jejich vymazleného bytu s modrou oválnou postelí, růžovými polštáři a svérázným designérem Alistairem Spenlowem, využije další pár, Henry a Linda Lodgeovi. Nejdříve si Henry domluví s Philipem, že si zde bude užívat se svou novou, v pořadí již několikátou milenkou, telefonní operátorkou slečnou Wilkinsonovou. Stejný nápad má však jeho žena Linda, která by ráda pozvala do onoho bytu svého koktavého amanta Waltra. A aby toho nebylo málo, Alistairovi se líbí služebná Silvie. Tahle situace je zapeklitá sama o sobě, ale jakmile do děje vstoupí puritánská spisovatelka Olive Harriet Smythová se svými ňufíky hafíky, tak to teprve nabere ty pravé otáčky!

V ústřední čtveřici se představili Viktor Skála s Markétou Sedláčkovou jako Markhamovi a Petr Štěpán s Hanou Kovářikovou jako Lodgeovi. Skála a Štěpán podali přijatelný výkon. Víc se mi líbil Skálův Philip, který bez problémů balancoval mezi komikem, nešťastným manželem a ostýchavým nakladatelem. Větší kontrast šel pozorovat mezi dámami. Sedláčková poněkud lépe pracovala s mimikou a celkově více vynikla, čímž trochu zastínila vůbec ne špatnou Kovářikovou. Své chvilky slávy si užil i Alan Novotný (Alistair Spenlow). Tenhle typ rolí mu jednoduše sedí. Možná trošku víc na můj vkus přehrával, ale i tak měl u diváků značný úspěch. Daleko přirozeněji působil Rastislav Gajdoš coby koktající, avšak náruživý Lindin milenec. Na Svetlanu Janotovou jsem se těšila asi nejvíc, i když její postava nedostala tolik prostoru. Objevila se až v druhé části představení, ale čekání se vyplatilo. Již v druhé činohře potvrdila, že její doménou není pouze muzikál. Zejména mužská část publika byla Janotovou doslova uhranuta. Mě potěšila zejména svou mateřskou slovenštinou a hlavně bezprostředností.

Mám-li být upřímná, nějak jsem se Dvojité rezervaci šikovně vyhýbala, přestože komedie, a ještě k tomu situační, miluji. Po zhlédnutí musím říct, že moje předsudky vůči tomuhle dílu byly zčásti liché. Nicméně první polovina se rozjížděla celkem rozvlekle. Občas mě trochu nudily neustále se opakující narážky na štěňátka, želvičky či jiné zvířectvo. Ale na druhou stranu musím vyzdvihnout kostýmy Andrey Kučerové a scénu Jaroslava Milfajta – prostě dokonalá symbióza. Zejména Kučerová opravdu zazářila. Troufám si říci, že jsem viděla v Městském zatím asi nejnápaditější a nejoriginálnější činohru vůbec, co se zrovna střihů, barev, tvarů a vzorů ošacení týče. A proč se na tohle představení vydat, tedy kromě kostýmů? Třeba proto, že se budete sami sobě divit, jak to, že se v té zamotané šarádě vůbec orientujete. Nedávat na chvíli pozor může být v pochopení děje osudné...