Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mrtvé duše ožívají v Městském divadle Brno

27. 09. 2014 9:00:00
„Mrtvé duše ožívají...“ zní skoro tak, jako kdyby v brněnském Městském divadle vylézali zpoza kulis nějací zombíci a sápali se na diváky v první řadě. Kdo má alespoň elementární znalosti literatury, tomu je ihned jasné, že mám na mysli jeden z nejslavnějších románů ruského spisovatele N.V. Gogola. Groteskně vyhlížející, až děsivě realistické dílo v Brně přenesli na divadelní prkna činoherní scény.  Právě zde se obchoduje. Budou se prodávat duše – „mrtvé duše“.

Michal Isteník a v pozadí Jaroslav Matějka (foto: Jef)Na ruský venkov přijíždí jistý Pavel Ivanovič Čičikov. Jakmile dorazí do jednoho gubernského města, všichni si ho zamilují. Kdo by si také neoblíbil okouzlujícího, šarmantního, ani hubeného, ani tlustého džentlmena s padnoucím červeným oblekem? Čičikov se postupně seznamuje se členy města včetně samotného gubernátora. Nevynechá pány Líbeznického, Psovského nebo trochu ztřeštěného Nozdreva. Známosti se mu velmi hodí, protože jediné, po čem touží, jsou „mrtvé duše“. Hlavní hrdina totiž využívá přežitku feudálního systému, ukrývajícího se pod rouškou kapitalismu. Jeho úkol zní následovně: objet všechny statkáře a statkářky v okolí a vyloudit z nich jakýmkoliv způsobem co nejvíc mrtvých poddaných, kteří jsou ovšem evidovaní v záznamech jako živí. Při své pouti za dušemi Čičikov, spolu se svým kočím Selifanem, potkává různé typy „pánů“ a „paniček“. A proč tohle všechno? K čemu mu bude sloužit papír se seznamem nějakých mrtvých lidí? Dalo by se to shrnout jednoduchou frází, ve které vyměníme slovo označující něžnou polovičku za to, co bylo obvyklé pro Rusko v Gogolově době stejně jako pro nás ve 21. století: „Za vším hledej prachy.“

Místní obyvatelé obdivující Čičikova (foto: Jef)20. září 2014 se diváci v Brně mohli ve světové premiéře poprvé setkat s Čičikovem a Mrtvými dušemi na divadelních prknech. Režisérského žezla se chopila dobře známá Hana Burešová, která si sem občas odskočí z pražského domovského Divadla v Dlouhé. Jako parťáka si s sebou přivezla Štěpána Otčenáška, aby společně vytvořili, jak je u nich zvykem, něco neotřelého, nadčasového, přičemž s lehkostí sobě vlastní podávajícího naléhavé, leč dobře stravitelné téma.

Pan Líbeznický se svou manželkou a hlavním hrdinou (foto: Jef)Pokud máte v činoherním souboru osobu pyšnící se Cenou Alfréda Radoka, využít ji prostě musíte, což Burešová moc dobře ví. Michal Isteník se jako Čičikov od chvíle, kdy vstoupí na jeviště, chápe pomyslných otěží a už to jede, už to sviští, stejně jako na kluzišti. Ale teď vážně, na Isteníkovi to celé stojí a padá. Jak si na začátku všichni členové města oblíbí Čičikova, tak i vy si úplně stejně oblíbíte Isteníka, který bez mrknutí oka přechází od úlislého obchodníčka lezoucí všem (vy víte kam), až k zoufalému, vlastně hrozně nešťastnému mladému elegánovi. Ve většině jiných herců vidím jejich předešlé role. Nemůžu se zbavit jejich „minulosti“. U něho však došlo k celkovému a zcela dokonalému převtělení se. Jaroslav Matějka coby kočí Selifan s citem „dochutí“, a to zejména trefným humorem, už tak lahodnou hlavní roli. Z dalších postav, kterých na své pouti náš obchodník potkává více než dost – musím si udělat takový malý a soukromý brainstorming. Kdo že mi to ponejvíce utkvěl v paměti? Začnu asi Štěpánovým Nozdrevem – podivně potrhlý, avšak mazaný kamarádíček stejně tak jako bláznivý čert se svítícími karnevalovými rohy v Čičikově snu. Dále nutno zmínit vymazlenou mluvu Alana Novotného (Líbeznický), Jana Mazáka netradičně v ženské roli Shánělky, úžasně odporného Patrika Bořeckého alias Plesnivce. Z ženské části souboru byla dominantní zejména Jana Musilová jako manželka pana Psovského, kterého díky své mohutnosti ztvárnil velmi názorně Zdeněk Junák.

Nozdrev vysvětlující jak že to vlastně je s jeho kamarádem (foto: Jef)Příjemně překvapily kostýmy, pod kterými se tentokrát podepsala pro mě neznámá Zuzana Štefunková-Rusínová. Nepokoušela se nic modernizovat ani přenášet do současnosti, to však neznamená, že by oděvům chyběl šmrnc a glanc. Právě naopak. Mužskou část osazenstva oblékla více méně „všedně“, tj. košile, sáčko či frak a kalhoty (jediná výjimka byl Nozdrev, na kterém si nelze nepovšimnou pestrobarevné obuvi a celkově jeho ošacení více „hrálo“). Pokud muži působili, dá se říct seriózně, u dam se tedy rozšoupla – extravagantně působící paruky a netradiční šaty, zpod kterých vykukovali záměrně spodní obruče. Obličeje pokryté neproniknutelnou bílou barvou jen dokreslovaly celou absurdnost a odcizenost. Více než scéna, na mě zapůsobilo hudební podkreslení Petra Hromádky, které mi zůstalo v hlavě ještě hodně dlouho, což se u činohry mockrát nestává.

Jakpak to asi s Čičikovem dopadne? (foto: Jef)Nejprve jsem byla k tomuto dílo poněkud skeptická. Obávala jsem se, že se představení zvrhne v nudné, starobylé a dnešní době nic neříkající frašce. K mému překvapení se to nestalo. Mrtvé duše jsou protkány jemným a decentním humorem, takže nenudí ani omylem. Ale co je hlavní, předkládají nám různorodou paletu lidských typů a osudů, které mají dnešní době hodně co říct – korupce, lakota, ziskuchtivost, sobeckost a bezohlednost. Všechno tohle je stejně tak aktuální dnes, jako tomu bývalo za dávných dob šlechticů, nevolníků a sedláků. A navíc ten pravdivě mrazivý a hlavně současný odkaz k rozpínajícímu se a všemocnému Rusku!

Autor: Klára Tesařová | sobota 27.9.2014 9:00 | karma článku: 7.95 | přečteno: 599x

Další články blogera

Klára Tesařová

Přijít k tanci jako beznohý na parket 2

„Tanec je řeč beze slov.“ (Pamela Brown​) Milá Pamelo, to je sice pěkný, ale já mám občas problém mluvit s lidma jen tak, natož když jim zrovna šlapu na nohy nebo dávám loktem do zubů.

15.10.2017 v 15:10 | Karma článku: 4.76 | Přečteno: 154 | Diskuse

Klára Tesařová

Přijít k tanci jako beznohý na parket 1

Ne. Nechodila jsem na gymplu do tanečních. Ne. Nebyla jsem na maturáku, protože nenávidím šaty a vysoké štekle. Ano! Na mý starý 24letý kolena jsem se rozhodla začít frajerům šlapat na nohy.

23.9.2017 v 16:16 | Karma článku: 8.46 | Přečteno: 401 | Diskuse

Klára Tesařová

Chaplin šlape na plyn

Česká premiéra? Pro Městské divadlo Brno žádná laťka. PEUčko. První evropské uvedení se pomalu, ale jistě stává standardem. A muzikál Chaplin není výjimkou.

23.1.2017 v 10:35 | Karma článku: 12.42 | Přečteno: 293 | Diskuse

Klára Tesařová

Jaro, pivo a čeština

„Támhle! Je tam pedikúra s kroužkem místo čárky,“ komentuje svůj další úlovek Denisa Gottwaldová. Právě se studentkou oboru Český jazyk a literatura Filozofické fakulty Masarykovy univerzity strávím jedno studijní odpoledne.

11.4.2016 v 8:40 | Karma článku: 11.35 | Přečteno: 525 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Richard Mandelík

Magdalena Veliká, flamenco a nadšení

Jediný koncert Magdaleny Kožené v Praze a já nechybím, leč díky pitomému Ticketportalu zvoravšímu předprodej mám 10. října v Rudolfinu až 7. řadu. Avšak zvuk i vizuální zážitek výtečné.

24.11.2017 v 7:00 | Karma článku: 5.28 | Přečteno: 88 | Diskuse

Karel Sýkora

Exegetické metody musí rozlišovat mezi texty a skutečností

Exegeze je kritické zkoumání jakéhokoli textu, zvláště ale náboženského, jako např. Bible. Samotné slovo exegeze znamená vytažení významu daného textu. A exegeta je pak odborník na exegezi.

24.11.2017 v 5:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 |

Zdeněk Sotolář

Další okopávání kotníků veřejných škol aneb Káťo, blábolíš!

Dát štulec veřejným školám patří k dobrému tónu. Někteří tzv. novináři moc dobře vědí, že je to sázka na jistotu. Jako Kateřina Perknerová v Deníku.cz.

23.11.2017 v 17:36 | Karma článku: 26.76 | Přečteno: 1159 | Diskuse

Karel Sýkora

Svině a páv – sólo Jiří Černohlávek

Eduard Bass, vlastním jménem Eduard Schmidt, (autor textu písně) byl český spisovatel, novinář, zpěvák, fejetonista, herec, recitátor, konferenciér a textař. Proslul zejména knihami Klapzubova jedenáctka a Cirkus Humberto.

23.11.2017 v 13:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 |

Helena Herynková

Využijte minulosti, abyste vylepšili budoucnost

Starý muž, jenž přežil holocaust a stvořil hračkářské impérium pro radost všech dětí. Jaké skrývá tajemství? Hračkář, strhující román z překvapivě nového zdroje...

23.11.2017 v 10:27 | Karma článku: 4.72 | Přečteno: 149 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 566

Co by vás tak mohlo zajímat... No, po základce jsem vystudovala znojemské Gymnázium Dr. Karla Polesného, načež jsem přetrpěla jeden semestr na brněnské medicíně. Nyní jsem studentkou Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Píšu hlavně o divadle, ale není to pravidlem.

 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.