Mrtvé duše ožívají v Městském divadle Brno
Na ruský venkov přijíždí jistý Pavel Ivanovič Čičikov. Jakmile dorazí do jednoho gubernského města, všichni si ho zamilují. Kdo by si také neoblíbil okouzlujícího, šarmantního, ani hubeného, ani tlustého džentlmena s padnoucím červeným oblekem? Čičikov se postupně seznamuje se členy města včetně samotného gubernátora. Nevynechá pány Líbeznického, Psovského nebo trochu ztřeštěného Nozdreva. Známosti se mu velmi hodí, protože jediné, po čem touží, jsou „mrtvé duše“. Hlavní hrdina totiž využívá přežitku feudálního systému, ukrývajícího se pod rouškou kapitalismu. Jeho úkol zní následovně: objet všechny statkáře a statkářky v okolí a vyloudit z nich jakýmkoliv způsobem co nejvíc mrtvých poddaných, kteří jsou ovšem evidovaní v záznamech jako živí. Při své pouti za dušemi Čičikov, spolu se svým kočím Selifanem, potkává různé typy „pánů“ a „paniček“. A proč tohle všechno? K čemu mu bude sloužit papír se seznamem nějakých mrtvých lidí? Dalo by se to shrnout jednoduchou frází, ve které vyměníme slovo označující něžnou polovičku za to, co bylo obvyklé pro Rusko v Gogolově době stejně jako pro nás ve 21. století: „Za vším hledej prachy.“
20. září 2014 se diváci v Brně mohli ve světové premiéře poprvé setkat s Čičikovem a Mrtvými dušemi na divadelních prknech. Režisérského žezla se chopila dobře známá Hana Burešová, která si sem občas odskočí z pražského domovského Divadla v Dlouhé. Jako parťáka si s sebou přivezla Štěpána Otčenáška, aby společně vytvořili, jak je u nich zvykem, něco neotřelého, nadčasového, přičemž s lehkostí sobě vlastní podávajícího naléhavé, leč dobře stravitelné téma.
Pokud máte v činoherním souboru osobu pyšnící se Cenou Alfréda Radoka, využít ji prostě musíte, což Burešová moc dobře ví. Michal Isteník se jako Čičikov od chvíle, kdy vstoupí na jeviště, chápe pomyslných otěží a už to jede, už to sviští, stejně jako na kluzišti. Ale teď vážně, na Isteníkovi to celé stojí a padá. Jak si na začátku všichni členové města oblíbí Čičikova, tak i vy si úplně stejně oblíbíte Isteníka, který bez mrknutí oka přechází od úlislého obchodníčka lezoucí všem (vy víte kam), až k zoufalému, vlastně hrozně nešťastnému mladému elegánovi. Ve většině jiných herců vidím jejich předešlé role. Nemůžu se zbavit jejich „minulosti“. U něho však došlo k celkovému a zcela dokonalému převtělení se. Jaroslav Matějka coby kočí Selifan s citem „dochutí“, a to zejména trefným humorem, už tak lahodnou hlavní roli. Z dalších postav, kterých na své pouti náš obchodník potkává více než dost – musím si udělat takový malý a soukromý brainstorming. Kdo že mi to ponejvíce utkvěl v paměti? Začnu asi Štěpánovým Nozdrevem – podivně potrhlý, avšak mazaný kamarádíček stejně tak jako bláznivý čert se svítícími karnevalovými rohy v Čičikově snu. Dále nutno zmínit vymazlenou mluvu Alana Novotného (Líbeznický), Jana Mazáka netradičně v ženské roli Shánělky, úžasně odporného Patrika Bořeckého alias Plesnivce. Z ženské části souboru byla dominantní zejména Jana Musilová jako manželka pana Psovského, kterého díky své mohutnosti ztvárnil velmi názorně Zdeněk Junák.
Příjemně překvapily kostýmy, pod kterými se tentokrát podepsala pro mě neznámá Zuzana Štefunková-Rusínová. Nepokoušela se nic modernizovat ani přenášet do současnosti, to však neznamená, že by oděvům chyběl šmrnc a glanc. Právě naopak. Mužskou část osazenstva oblékla více méně „všedně“, tj. košile, sáčko či frak a kalhoty (jediná výjimka byl Nozdrev, na kterém si nelze nepovšimnou pestrobarevné obuvi a celkově jeho ošacení více „hrálo“). Pokud muži působili, dá se říct seriózně, u dam se tedy rozšoupla – extravagantně působící paruky a netradiční šaty, zpod kterých vykukovali záměrně spodní obruče. Obličeje pokryté neproniknutelnou bílou barvou jen dokreslovaly celou absurdnost a odcizenost. Více než scéna, na mě zapůsobilo hudební podkreslení Petra Hromádky, které mi zůstalo v hlavě ještě hodně dlouho, což se u činohry mockrát nestává.
Nejprve jsem byla k tomuto dílo poněkud skeptická. Obávala jsem se, že se představení zvrhne v nudné, starobylé a dnešní době nic neříkající frašce. K mému překvapení se to nestalo. Mrtvé duše jsou protkány jemným a decentním humorem, takže nenudí ani omylem. Ale co je hlavní, předkládají nám různorodou paletu lidských typů a osudů, které mají dnešní době hodně co říct – korupce, lakota, ziskuchtivost, sobeckost a bezohlednost. Všechno tohle je stejně tak aktuální dnes, jako tomu bývalo za dávných dob šlechticů, nevolníků a sedláků. A navíc ten pravdivě mrazivý a hlavně současný odkaz k rozpínajícímu se a všemocnému Rusku!
Klára Tesařová
Přijít k tanci jako beznohý na parket 2
„Tanec je řeč beze slov.“ (Pamela Brown?) Milá Pamelo, to je sice pěkný, ale já mám občas problém mluvit s lidma jen tak, natož když jim zrovna šlapu na nohy nebo dávám loktem do zubů.
Klára Tesařová
Přijít k tanci jako beznohý na parket 1
Ne. Nechodila jsem na gymplu do tanečních. Ne. Nebyla jsem na maturáku, protože nenávidím šaty a vysoké štekle. Ano! Na mý starý 24letý kolena jsem se rozhodla začít frajerům šlapat na nohy.
Klára Tesařová
Chaplin šlape na plyn
Česká premiéra? Pro Městské divadlo Brno žádná laťka. PEUčko. První evropské uvedení se pomalu, ale jistě stává standardem. A muzikál Chaplin není výjimkou.
Klára Tesařová
Jaro, pivo a čeština
„Támhle! Je tam pedikúra s kroužkem místo čárky,“ komentuje svůj další úlovek Denisa Gottwaldová. Právě se studentkou oboru Český jazyk a literatura Filozofické fakulty Masarykovy univerzity strávím jedno studijní odpoledne.
Klára Tesařová
Jsme zastánci velkých emocí na divadle, říká Petr Halberstadt
Před více než rokem se na brněnské kulturní scéně objevilo nové divadlo, které našlo zázemí v Divadle Bolka Polívky. Právě zde také proběhl rozhovor s Petrem Halberstadtem, jedním ze zakladatelů StageArtCz.
Klára Tesařová
Červené komety si na Vánoce hrají na Robina Hooda
Chudým brát. Bohatým dávat. Červené komety zasahují. V Městském divadle Brno ale poněkud kapitalistickým způsobem. V červeném oblečku, s bílými vousy a v čepičce s bambulí. Vánoční téma o Vánocích. Risk nebo zisk?
Klára Tesařová
Za láskou až na světa kraj... Vlastně stačí na Karlštejn
A kdy se vydat na cestu? Ideálně v noci. Aby to mělo ty správné grády, tak si dáme menší bojovku. Ta, která přežije Noc na Karlštejně, dostane hubičku od pána nebo kmána. Nejšikovnější obdrží hudlana dokonce od samotného Karla IV.
Klára Tesařová
POZVÁNKA: Znojmo žije divadlem
Od středy 12.8. až do neděle 16. 8. 2015 proběhne jíž třetí ročník akce s názvem Znojmo žije divadlem.
Klára Tesařová
Jurský svět – čím víc zubů, tím víc Adidas
Že by nám mělo stačit, když přivedeme k životu dinosaury? Ne modernímu člověku, který chce stále víc. Větší, barevnější, rychlejší = víc peněz. Toužit po chytřejším zmutovaném tyrannosaurovi však zavání velkým zubatým průserem.
Klára Tesařová
Sweeney Todd: hrozivě hladké holení
Co si budeme povídat – břitva se v dnešní době nenosí. Když se chce chlap oholit, sáhne buď po žiletce, pokud preferuje „mokro“, nebo jako vyznavač suché alternativy využije výdobytek moderní techniky s názvem elektrický holící strojek. V brněnském Divadle na Orlí se herečtí učni snaží zašlou slávu břitev vynést opět na výsluní rovnou v muzikálovém kabátu. Zajít si však k holiči (odborníkovi na slovo vzatému) se, pánové, nemusí vždycky vyplatit...
Klára Tesařová
Mučedník: Ať žije fundamentalismus… Amen!
Taky si myslíte, že se křesťanství považuje za mírumilovné náboženství, kdy náš velký tatíček stvořil Zemi za sedm dní (pardon, za šest, v neděli odpočíval)? A od té doby je všechno fajn, pokud v něho věříte a pravidelně čtete Bib
Klára Tesařová
Na operu chodím z nudy, když už nevím kam a kudy
Někdo chodí na operu z donucení (třeba svého protějšku), jiný zase pro lásku k této svébytné umělecké formě. Ale na mě nikdo nemá. Já chodím na operu, pokud se nudím. Jasně, že bych si tenhle žánr dobrovolně nevybrala. Kdo by čeka
Klára Tesařová
Let snů LILI: Elf sem, troll tam, světem snů se plíží
Každý rodič jistě ví, o čem mluvím. Jednoho krásného dne se jejich dosud malé, roztomilé a hodné dítko dostane do takzvaných telecích let. Pokud vás skrz sluchátka slyší, na vaše pokyny reaguje pomaleji nežli spící lenochod. Jeho nebo jejím druhým domovem je facebook, twitter nebo jiné sociální médium. Co řeknou rodičové zní když ne nudně, tak na dvě stě procent trapně. Jestliže už se s vámi rozhodnou bavit, odsekávají. A nejraději ze všeho by raději ani nebyli. Co kdybych vám prozradila, že existuje lék? Stačí potomka svěřit na víkend do péče neobyčejné babičky. Dlouhá chvíle při čekání na nejlepší domácí horkou čokoládu na světě se změní v pořádně dobrodružný let – let snů.
Klára Tesařová
V Benátkách se kupčí s lidským masem
Představte si, že byste si chtěli od někoho půjčit dejme tomu 30 000 Kč. Věřitel by s půjčkou neměl problém, dokonce by po vás nepožadoval žádné úroky. Jenom byste museli podepsat smlouvu o tom, že když do určitého data nesplatíte danou částku, odřízne vám z těla přesně jednu libru masa. A to z části podle svého uvážení. Šli byste do toho? Jak to dopadne, když na to někde někdo přistoupí, odkrývá brněnské Městské divadlo v Kupci benátském.
Klára Tesařová
Jak se sežrat zaživa podle Platonova
„Kolem mě se to hemží zlem. Špatnost špiní všechno, čeho se dotkne a já sedím s rukama v klíně, jako bych dávno vykonal kdovíco. Sedím, hledím a mlčím. Je mi třicet, ale ve čtyřiceti to bude úplně stejné jako teď. Já vůbec nevím, co by se mohlo změnit. Dál už si jenom válet špeky, otupělý a naprosto lhostejný ke všemu, co se netýká těla a tělesných žádostí... A smrt!“ V brněnské HaDivadle nastavuje Platonov zrcadlo – pozvolná cesta k vlastnímu sebezničení.
Klára Tesařová
Když nevěra, tak jedině dvojitá
Pokud se nudíte v manželství a chcete si trochu vyhodit z kopýtka, rozhodně nevyužívejte k radovánkám jiný byt než ten svůj. Může se totiž stát, že u kamaráda nebo kamarádky bude poněkud těsno, protože váš drahý protějšek se rozhodne pro to samé. A není nic horšího než přeplněná ložnice! Ještě si k tomu připočtěte podivínského bytového designéra a frigidní spisovatelku dětských knížek a hned je vám jasné, že se vám tato Dvojitá rezervace, stejně jako v Městském divadle Brno, rozhodně nemůže vyplatit.
Klára Tesařová
Redutovští Loupežníci odění v moderním hávu
Řekne-li se loupežník, nevím jak vy, ale já si okamžitě představím Rumcajse, s červeným apartním kloboučkem, kalhotami stejné barvy, vysokými špičatými hnědými holínkami až ke kolenům a pistolí, která má tak širokou hlaveň, že z ní jde střílet snad jenom žaludy. V brněnské Redutě se vydali s Schillerovými Loupežníky jinou cestou, která je cokoliv jiného jenom ne tradiční. Takže vyžeňte z hlavy představu chlapíka z lesa Řáholce a připravte se na „bouři a vzdor“ v pravém slova smyslu.
Klára Tesařová
Ve Znojmě se řešil Podivný případ se psem
V pátek 15.8. 2014 v Kině Svět ve Znojmě probíhalo rozsáhlé pátrání. V rámci festivalu Znojmo žije divadlem 2014 se zahájilo vyšetřování, kdo že to zabil Wellingtona, psa paní Shearsové. Spolu s patnáctiletým Christopherem a záznamem Národního divadla Londýn jsme se na tři hodiny ponořili do fascinujícího a místy trochu děsivého, ale okouzlujícího světa autismu.
Klára Tesařová
Do hlubin brněnského Národního divadla
Ach jo – dva předlouhé měsíce divadelních prázdnin. Pro milovníky kultury tohle období výstižně vystihuje jedno slovo – nudááá. Můžete sice navštívit pár Letních shakespearovských slavností nebo jiných open air libůstek. „Ale když divadelní budova je prostě divadelní budova!“ Zastáncům tohoto názoru jistě přijde vhod nabídka NdB v podobě letních prohlídek, aneb kurz potápění do Redutovského, Janáčkova i Mahenova moře. Připraveni na důkladný a opravdu hloubkový divadelní ponor? Bez dalšího otálení – vzhůru za oponu a nejen tam!
Klára Tesařová
Mikuláš v červenci? Proč ne!
Nebojte se, nezbláznila jsem se. Sice supermarkety začínají prodávat sladkosti na Mikuláše pomalu už na konci prázdnin, ale já nemám na mysli vousatého dědulu s červeným čepcem. Mluvím o malém francouzském klučinovi jménem Mikuláš, který se zrodil z pera René Goscinniho. Roku 2009 prováděl Mikuláš poprvé patálie pod režijním dozorem Laurenta Tirarda. Nyní, o pět let později, začátkem července, se můžete vydat nejen na své vlastní prázdniny, ale také na Mikulášovy patálie na prázdninách.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 27
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 638x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Poradna Porate.cz
- Městské divadlo Brno
- Národní divadlo Brno
- HaDivadlo
- Wikipedie
- Kult.cz – vaše denní dávka kultury