Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Let snů LILI: Elf sem, troll tam, světem snů se plíží

3. 02. 2015 7:45:00
Každý rodič jistě ví, o čem mluvím. Jednoho krásného dne se jejich dosud malé, roztomilé a hodné dítko dostane do takzvaných telecích let. Pokud vás skrz sluchátka slyší, na vaše pokyny reaguje pomaleji nežli spící lenochod. Jeho nebo jejím druhým domovem je facebook, twitter nebo jiné sociální médium. Co řeknou rodičové zní když ne nudně, tak na dvě stě procent trapně. Jestliže už se s vámi rozhodnou bavit, odsekávají. A nejraději ze všeho by raději ani nebyli. Co kdybych vám prozradila, že existuje lék? Stačí potomka svěřit na víkend do péče neobyčejné babičky. Dlouhá chvíle při čekání na nejlepší domácí horkou čokoládu na světě se změní v pořádně dobrodružný let – let snů.

Kateřina Marie Fialová a Jana Gazdíková (foto: Jef)Zdárně jsem se vyhnula Slovákovým pohádkovým slaďárnám jako Kráska a zvíře nebo Sněhurka a sedm trpaslíků. Gazdíkově práci nejde uniknout. Už při Mary Poppins dokázal, že pojem rodinný muzikál opravdu chápe. Tentokrát Petr Gazdík zabloudil do méně známých holandských končin. Let snů LILI v originále Droomvlucht byl uváděn jeden rok (2011–2012) v zábavním parku Efteling. V Městském divadle Brno si ho, nutno podotknout, sami přeložili, a pak jenom doufali, že příběh dvojice Jurriana van Dondgena a Koena van Dijka bude fungovat i mimo brány a pozlátka obřího zábavního parku. Po týdnu plném předpremiér v Brně, již oficiálně od 24. ledna 2015 jedou reprízu za reprízou.

Alena Antalová v náručí s právě narozeným elfem (foto: Jef)Příběh je tentokrát znatelně jednodušší, troufnu si říct, že na něj můžete vzít kohokoliv +3 roky. Menší děti vám asi pozornost na dvě a půl hodiny neudrží. Ale zpět k ději – Lili, patnáctiletá dívka, musí trávit víkend se svou babičkou Amyrou, protože její rozhádaní rodiče mají hrozně moc práce. Jen co se za mámou a tátou zabouchnou dveře, začne babička vnučku přemlouvat, aby spolu pokračovaly ve své vymyšlené knize příběhů o elfech a trollech. Dívka si však myslí, že je na to už moc velká a že je fantazie na nic. Všechno se hroutí, ve škole se jí posmívají, neuběhne den, co by na sebe rodiče „neštěkali“. Kreslení nějaké pitomé knihy je ta poslední věc, na kterou má teď náladu. Amyra však nehází flintu do žita, třeba kousek koláče s horkou čokoládou pomůže její vnučce změnit názor. Čekání na sladkou dobrotu si naše Lili zkrátí šlofíkem. Ale co se najednou děje? Knihovna se odkutálí pryč, střecha odlétá. Svět se jí proměňuje přímo před očima. Lili a její babičku čeká nelehký úkol. Podaří se jim zachránit elfí říši před hrozivým a roztahovačným trollem Fůriusem? A kdyby pouze to. Amyra totiž není jen tak nějaká babička...

Elfí houpačky (foto: Jef)V tomto muzikálu se vyskytuje dětí jako smetí. Ale jedno se přece jenom honosí oním výsadním postavením. Roli Lili alternují tři děvčata. Já jsem dvakrát narazila na sedmnáctiletou Kateřinu Marii Fialovou. Každý se s ní hned ztotožní, ať holka či kluk. Ale co víc, držela krok s našláplým orchestrem – při její sólové písničce celé hlediště ani nemuklo (jedno velké wow, když si člověk představí, že přibližně polovinu osazenstva tvořily děti cca do patnácti let). Kdyby upadl špendlík na zem, slyšeli byste ho. Vlastně ne, slyšeli byste její neskutečný zpěv. Z webových stránek divadla se dozvíte, že postava babičky Amyry nemá alternaci. Snažila jsem se přistupovat k Janě Gazdíkové co nejobjektivněji, jak jenom se dalo, i když to šlo těžko. Typově nemůžu nic vytknout, babička jako vyšitá. Zpěv? Paní Gazdíkové jisto jistě lépe sedí činohra, ale v rámci možností ze sebe dostala maximum. Nevadí mi barva hlasu, která se dá popsat jako hodně osobitá, vadí spíš občasná nesrozumitelnost a místy nějaké ty výšky. Lidské i elfské rodiče hrají ti samí protagonisté. V roli otce Lili a Oberona jsem měla pokaždé štěstí na Igora Ondříčka a jako matku Lili plus Titanii jsem nejprve viděla Janu Musilovou a o tři dny později Alenu Antalovou. Ondříček dostal po delší době větší pěveckou příležitost, kterou zužitkoval s klasickou jistotou. Z hlediska zpěvu se mi více líbila Musilová, ale herecky a pocitově Antalová. Nemotorus Jakuba Uličníka dostál svému jménu maximálně, nemotorný byl až až, a pro děti tudíž jistě zábavnější než jeho alternant. Mě i přesto oslovilo spíš civilnější a stydlivější provedení Lukáše Janoty. Dalšího trolla, tentokrát ryze záporného, obstaral Lukáš Vlček. Právem se dá nazývat hvězdou nejzářivější, neboť jeho pronikavý hlas lze zařadit o dvě třídy výše než hlasy všech zúčastněných dohromady. U zvířecí role Netopýruse stojí Karel Škarka a Jiří Mach na stejné příčce, ale přece jenom Mach hrál více do publika a i mouchy chytal o dost líp.

Karel Škarka jako Netopýrus spolu s Lukášem Vlčkem coby Fůriusem (foto: Jef)Nemáte-li po ruce žádného potomka, vnouče nebo mladšího sourozence, neostýchejte se vyrazit na představení v čistě dospěláckém složení. A proč? No přece kvůli kostýmům a hudbě, protože si v Městském s tímto nadmíru vyhráli. Až z New Yorku přispěchala Veronika Hindle, aby oblékla všechny kouzelné bytosti. Některého elfa si mohli menší caparti sice splést s motýlkem, ale za maskování trollů Nemotoruse a Fůriuse by se nemusel stydět ani kdejaký hollywoodský trhák. Hudební nastudování, pod vedením dirigentů Kalouska nebo Šterbáka, působí hodně výpravně a epicky, což vyváží skutečnost absence výraznějšího hitu. Jinak se pořád má člověk na co koukat, ať už elfí královna vytáhne z obřího květu skutečné mimino (obdivuhodné, že jim tam nebrečí), suprové elfí houpačky nebo vymakané projekce pánů Hlouška a Černáka. Let snů LILI nastaví pomyslné zrcadlo úplně všem. Některým rodičům se otevřou oči. A poučení pro děti? Jak jinak než „sen, který máš, si hýčkej“. Fantazie nezná a hlavně nemá žádnou věkovou hranici.

Autor: Klára Tesařová | úterý 3.2.2015 7:45 | karma článku: 10.69 | přečteno: 893x

Další články blogera

Klára Tesařová

Přijít k tanci jako beznohý na parket 2

„Tanec je řeč beze slov.“ (Pamela Brown​) Milá Pamelo, to je sice pěkný, ale já mám občas problém mluvit s lidma jen tak, natož když jim zrovna šlapu na nohy nebo dávám loktem do zubů.

15.10.2017 v 15:10 | Karma článku: 4.76 | Přečteno: 154 | Diskuse

Klára Tesařová

Přijít k tanci jako beznohý na parket 1

Ne. Nechodila jsem na gymplu do tanečních. Ne. Nebyla jsem na maturáku, protože nenávidím šaty a vysoké štekle. Ano! Na mý starý 24letý kolena jsem se rozhodla začít frajerům šlapat na nohy.

23.9.2017 v 16:16 | Karma článku: 8.46 | Přečteno: 401 | Diskuse

Klára Tesařová

Chaplin šlape na plyn

Česká premiéra? Pro Městské divadlo Brno žádná laťka. PEUčko. První evropské uvedení se pomalu, ale jistě stává standardem. A muzikál Chaplin není výjimkou.

23.1.2017 v 10:35 | Karma článku: 12.42 | Přečteno: 293 | Diskuse

Klára Tesařová

Jaro, pivo a čeština

„Támhle! Je tam pedikúra s kroužkem místo čárky,“ komentuje svůj další úlovek Denisa Gottwaldová. Právě se studentkou oboru Český jazyk a literatura Filozofické fakulty Masarykovy univerzity strávím jedno studijní odpoledne.

11.4.2016 v 8:40 | Karma článku: 11.35 | Přečteno: 525 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Richard Mandelík

Magdalena Veliká, flamenco a nadšení

Jediný koncert Magdaleny Kožené v Praze a já nechybím, leč díky pitomému Ticketportalu zvoravšímu předprodej mám 10. října v Rudolfinu až 7. řadu. Avšak zvuk i vizuální zážitek výtečné.

24.11.2017 v 7:00 | Karma článku: 5.28 | Přečteno: 88 | Diskuse

Karel Sýkora

Exegetické metody musí rozlišovat mezi texty a skutečností

Exegeze je kritické zkoumání jakéhokoli textu, zvláště ale náboženského, jako např. Bible. Samotné slovo exegeze znamená vytažení významu daného textu. A exegeta je pak odborník na exegezi.

24.11.2017 v 5:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 |

Zdeněk Sotolář

Další okopávání kotníků veřejných škol aneb Káťo, blábolíš!

Dát štulec veřejným školám patří k dobrému tónu. Někteří tzv. novináři moc dobře vědí, že je to sázka na jistotu. Jako Kateřina Perknerová v Deníku.cz.

23.11.2017 v 17:36 | Karma článku: 26.76 | Přečteno: 1159 | Diskuse

Karel Sýkora

Svině a páv – sólo Jiří Černohlávek

Eduard Bass, vlastním jménem Eduard Schmidt, (autor textu písně) byl český spisovatel, novinář, zpěvák, fejetonista, herec, recitátor, konferenciér a textař. Proslul zejména knihami Klapzubova jedenáctka a Cirkus Humberto.

23.11.2017 v 13:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 |

Helena Herynková

Využijte minulosti, abyste vylepšili budoucnost

Starý muž, jenž přežil holocaust a stvořil hračkářské impérium pro radost všech dětí. Jaké skrývá tajemství? Hračkář, strhující román z překvapivě nového zdroje...

23.11.2017 v 10:27 | Karma článku: 4.72 | Přečteno: 149 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 566

Co by vás tak mohlo zajímat... No, po základce jsem vystudovala znojemské Gymnázium Dr. Karla Polesného, načež jsem přetrpěla jeden semestr na brněnské medicíně. Nyní jsem studentkou Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Píšu hlavně o divadle, ale není to pravidlem.

 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.