Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mučedník: Ať žije fundamentalismus… Amen!

17. 04. 2015 10:10:00
Taky si myslíte, že se křesťanství považuje za mírumilovné náboženství, kdy náš velký tatíček stvořil Zemi za sedm dní (pardon, za šest, v neděli odpočíval)? A od té doby je všechno fajn, pokud v něho věříte a pravidelně čtete Bib
Z. Humpolec a K. ValůškováZ. Humpolec a K. Valůšková (foto: Jakub Jíra)

Téma fanatismu, hlavně toho náboženského, rezonuje v dnešní společnosti maximálně. Reakce HaDivadla v podobě premiéry (14. března 2015) představení Mučedník dánského dramatika Mariuse von Mayenburga na sebe nenechala dlouho čekat. A protože je škola základ života, tak se ocitáme zrovna zde. Mladík Benjamin se odmítá účastnit plavecké výuky. Matka bezradně hází rukama. Ředitel chce od žáka vysvětlení, kterého se mu záhy dostane. Benjamin s Biblí v ruce prohlašuje, že prý ho pobuřují vnadná těla spolužaček, které si oblékají na hodiny pouze bikiny. Plavkami to nekončí. Demonstrativně se svlékne donaha při hodině sexuální výchovy, protože nehodlá navlékat kondom na mrkev. Hoch s Knihou knih snad i spí. Umí ji zpaměti, což nevypadá na první pohled tak zle. On zná jenom to, co chce znát, plus to vytrhávaní z kontextu natlakuje hrnec, jenž co nevidět bouchne.

Z. Humpolec převlečený za opiciZ. Humpolec převlečený za opici (foto: Jakub Jíra)

Ač režisér Marián Amsler zvolil aktuální a palčivý námět, tak všechno kupodivu šlape jako dobře seřízené švýcarské hodinky. Do každé hry, a Mučedník se z toho nikterak nevymyká, vkládá humor, někam dávkuje po kapkách, jinam spíš sype po hrstech. Velká škoda, že se právě Mučedníkem s Hadivadlem loučí, protože přesně takhle si představuji současné moderní divadlo – provokující, zábavné, ale přitom civilní a s nezbytným morálním či společenským burcováním. Jeho práce je, aspoň pro mě, hodně rozpoznatelná. Bude mi chybět onen „podpis“ (ten oceňují zejména ženy), díky kterému amslerovskou režii rozpoznám na kilometry daleko (nechci prozradit detaily, na ty si zajděte osobně, aspoň tři představení za sebou a „budete doma“). Vivat Amsler, i když už ne pravděpodobně v Brně...

Zleva Z. Humpolec, J. M. Valůšek a K. ValůškováZleva Z. Humpolec, J. M. Valůšek a K. Valůšková (foto: Jakub Jíra)

Teď už obraťme optiku na herecké výkony. Kromě stálic na hadivadlovském nebi se mně poprvé ukázal Zbyšek Humpolec. Školák mu uvěřit šel, a to i přes jeho mužně působící zevnějšek. Dokázal se do role plně položit, nepotřeboval berličku v podobě ostatních, aby vynikl (na rozdíl od některých herců v jiných divadlech). Docela velkou příležitost obdržela Sára Venclovská coby pokroková a hlavně ateisticky smýšlející učitelka biologie. Rozjezd její postavy působí sice volnějším dojmem než Humpolcův, o to více však vynikne bezvadně vygradovaný závěr (málokdo ho čeká), který Veclovská podává velmi procítěně. Valůšek (jako Georg, asi jediný Benjaminův kamarád) i Valůšková (v roli matky), se zase jednou naráz sešli v jednom kusu, přesně vystihli podstaty svých charakterů. Detailněji si mohl svou roli vybarvit právě Jiří M. Valůšek, který si odstíny míchá velmi obratně. Zbytek osazenstva – J. Lepšík, T. Malíková, J. Grudman i M. Maršálek – dotváří amslerovský koktejl přirozenými a propracovánými výkony, ale hlavně bez přehrávání.

Už je mi normálně trapné psát nějaké recenze na HaDivadlo, neboť i když bych moc chtěla hledat nějaké nedostatky, tak si vylámu zuby. Znovu, i Mučedníkovi, jde stěží něco vytknout – jednoduchá, nerozptylující scéna v podobě školní třídy na x způsobů, vkusné použití umělé krve, což je opravdu kumšt poznat, kdy se to hodí a kdy ne... S výčtem superlativů bych mohla pokračovat donekonečna, což vážně nehodlám. Řemeslo má sice zlaté dno, ale HaDivadlo ho má (s Amslerem a doufejme, že bude mít i bez něho) o dvacet karátů cennější.

Autor: Klára Tesařová | pátek 17.4.2015 10:10 | karma článku: 6.08 | přečteno: 674x

Další články blogera

Klára Tesařová

Přijít k tanci jako beznohý na parket 2

„Tanec je řeč beze slov.“ (Pamela Brown​) Milá Pamelo, to je sice pěkný, ale já mám občas problém mluvit s lidma jen tak, natož když jim zrovna šlapu na nohy nebo dávám loktem do zubů.

15.10.2017 v 15:10 | Karma článku: 4.76 | Přečteno: 154 | Diskuse

Klára Tesařová

Přijít k tanci jako beznohý na parket 1

Ne. Nechodila jsem na gymplu do tanečních. Ne. Nebyla jsem na maturáku, protože nenávidím šaty a vysoké štekle. Ano! Na mý starý 24letý kolena jsem se rozhodla začít frajerům šlapat na nohy.

23.9.2017 v 16:16 | Karma článku: 8.46 | Přečteno: 401 | Diskuse

Klára Tesařová

Chaplin šlape na plyn

Česká premiéra? Pro Městské divadlo Brno žádná laťka. PEUčko. První evropské uvedení se pomalu, ale jistě stává standardem. A muzikál Chaplin není výjimkou.

23.1.2017 v 10:35 | Karma článku: 12.42 | Přečteno: 293 | Diskuse

Klára Tesařová

Jaro, pivo a čeština

„Támhle! Je tam pedikúra s kroužkem místo čárky,“ komentuje svůj další úlovek Denisa Gottwaldová. Právě se studentkou oboru Český jazyk a literatura Filozofické fakulty Masarykovy univerzity strávím jedno studijní odpoledne.

11.4.2016 v 8:40 | Karma článku: 11.35 | Přečteno: 525 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Richard Mandelík

Magdalena Veliká, flamenco a nadšení

Jediný koncert Magdaleny Kožené v Praze a já nechybím, leč díky pitomému Ticketportalu zvoravšímu předprodej mám 10. října v Rudolfinu až 7. řadu. Avšak zvuk i vizuální zážitek výtečné.

24.11.2017 v 7:00 | Karma článku: 5.28 | Přečteno: 88 | Diskuse

Karel Sýkora

Exegetické metody musí rozlišovat mezi texty a skutečností

Exegeze je kritické zkoumání jakéhokoli textu, zvláště ale náboženského, jako např. Bible. Samotné slovo exegeze znamená vytažení významu daného textu. A exegeta je pak odborník na exegezi.

24.11.2017 v 5:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 |

Zdeněk Sotolář

Další okopávání kotníků veřejných škol aneb Káťo, blábolíš!

Dát štulec veřejným školám patří k dobrému tónu. Někteří tzv. novináři moc dobře vědí, že je to sázka na jistotu. Jako Kateřina Perknerová v Deníku.cz.

23.11.2017 v 17:36 | Karma článku: 26.76 | Přečteno: 1159 | Diskuse

Karel Sýkora

Svině a páv – sólo Jiří Černohlávek

Eduard Bass, vlastním jménem Eduard Schmidt, (autor textu písně) byl český spisovatel, novinář, zpěvák, fejetonista, herec, recitátor, konferenciér a textař. Proslul zejména knihami Klapzubova jedenáctka a Cirkus Humberto.

23.11.2017 v 13:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 |

Helena Herynková

Využijte minulosti, abyste vylepšili budoucnost

Starý muž, jenž přežil holocaust a stvořil hračkářské impérium pro radost všech dětí. Jaké skrývá tajemství? Hračkář, strhující román z překvapivě nového zdroje...

23.11.2017 v 10:27 | Karma článku: 4.72 | Přečteno: 149 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 566

Co by vás tak mohlo zajímat... No, po základce jsem vystudovala znojemské Gymnázium Dr. Karla Polesného, načež jsem přetrpěla jeden semestr na brněnské medicíně. Nyní jsem studentkou Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Píšu hlavně o divadle, ale není to pravidlem.

 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.