Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Chaplin šlape na plyn

23. 01. 2017 10:35:35
Česká premiéra? Pro Městské divadlo Brno žádná laťka. PEUčko. První evropské uvedení se pomalu, ale jistě stává standardem. A muzikál Chaplin není výjimkou.

Někdy tam do mě hustí, že stačí chtít a rázem vše je možné. Jindy zase že smích je štěstí s kostí a masa a že když na rtech máš úsměv, tak v srdci je líp. Divadlo dokáže namotivovat, zahnat chmury, depku i úzkost. Ale také se v kulturním stánku dobře prokrastinuje. Pokud si vyrazíte do Městského divadla, máte jistotu, že vás brněnský muzikál buď namotivuje, nebo se u něj něco naučíte.

A Chaplin? Double musical burger. Zábava i poučení, nic jiného v tom není.

O Charliem Chaplinovi jsem věděla asi tolik, že tehdá v Americe natočil pár vtipných němých filmů. Moje znalosti o nejslavnějším komikovi 20. století zkrátka začaly i končily někde tady:

Co na něm může být tak zajímavého, aby o něm Stanislav Moša zrežíroval muzikál s hudbou Christophera Curtise a libretem Thomase Meehana? Zkrátka úplně všechno. Brzo pochopíte, že onen malý klučina, co se tak rád předvádí místo mámy na pódiu v jednom londýnském zapadlém divadlu, je přece Charlie. Ano, ten Charlie Chaplin. Sice zatím bez knírku, o třech čísel větších bod a širokých kalhot a hůlky. Ale na tohle dojde za nedlouho. V Émerice to chtělo před kamerou přece jen nějaký charakter! Za velkou louží, v ubrečené Anglii, nechává bráchu Sydneyho, psychicky nemocnou matku i svého dobrého kámoše Alfa. Jak sledujete jeho životní osud, stále více si říkáte, sakra ten chlap nebyl jen nějaká postavička s buřinkou v pár černobílých skečích.

Seďa-Rymeš-Mazák. Tři machři. Nejvíc cementu naložili na záda přirozeně prostřednímu. Daniel Rymeš na zkušebně musel duši nechat, protože musí hrát takzvaně na druhou. Ztvárňuje chlápka, co hraje Chaplina. Bez střihů, pouštění pozpátku a zrychlených obrazů. I když Honza Mazák i Erik Seďa nedostávají tolik prostoru, jako „střední Chaplin“, ale všem jim to dohromady ladilo, slušelo... Prostě skvělá volba. Z ostatních musím zvolat jedno velké a hlasité bravo pro Lukáše Janotu, který se popasovává jak s prostředním Sydneym, tak s tím postarším. Představitele staršího Chaplina a staršího Sydneyho dělí krásných 21 let. Janota i díky perfektně provedené masce dokáže navodit iluzi, že spadá do stejné věkové kategorie jako Jan Mazák. Spíše než Charlieho matka Lucie Bergerové vám v hlavě zůstane novinářská superdrbna Heddy Hopperová Viktórie Matušovové, jež se dostává širokého pěveckého vyřádění se. Mack Sennet Stana Slováka vystupuje z vedlejších rolí stejně výrazně jako Alf Lukáše Vlčka.

Chaplin? Řemeslně zvládnutý muzikál na jedničku. Chaplin? Světelné efekty a vůbec projekce ještě venku před divadlem. Tleskám. Hubičku přidávám. Davidu Kachlířovi i ostatním klukům od světel. Chaplin? Tři hoďky dobře odsýpající zábavy, i když možná trošku natažený závěr. Ale proč nepřivřít oko, když do vás nalijí za večer tolik emocí. Co jen emocí, těch informací! Zbožňuju muzikály, které jsou informačně ne nasycené, ale přesycené. Po R. L. Stevensonovi, kterého si člověk osvojí u spíše pohádkově laděného Ostrova pokladů, přibude do sbírky pomyslných monografií ve vaší mysli další přihrádka, hned vedle Edith Piaf a Marlene Dietrich. Chaplin? V Mošalandu šlapou plnou parou na plyn.

Autor: Klára Tesařová | pondělí 23.1.2017 10:35 | karma článku: 12.42 | přečteno: 293x

Další články blogera

Klára Tesařová

Přijít k tanci jako beznohý na parket 2

„Tanec je řeč beze slov.“ (Pamela Brown​) Milá Pamelo, to je sice pěkný, ale já mám občas problém mluvit s lidma jen tak, natož když jim zrovna šlapu na nohy nebo dávám loktem do zubů.

15.10.2017 v 15:10 | Karma článku: 4.76 | Přečteno: 154 | Diskuse

Klára Tesařová

Přijít k tanci jako beznohý na parket 1

Ne. Nechodila jsem na gymplu do tanečních. Ne. Nebyla jsem na maturáku, protože nenávidím šaty a vysoké štekle. Ano! Na mý starý 24letý kolena jsem se rozhodla začít frajerům šlapat na nohy.

23.9.2017 v 16:16 | Karma článku: 8.46 | Přečteno: 401 | Diskuse

Klára Tesařová

Jaro, pivo a čeština

„Támhle! Je tam pedikúra s kroužkem místo čárky,“ komentuje svůj další úlovek Denisa Gottwaldová. Právě se studentkou oboru Český jazyk a literatura Filozofické fakulty Masarykovy univerzity strávím jedno studijní odpoledne.

11.4.2016 v 8:40 | Karma článku: 11.35 | Přečteno: 525 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Richard Mandelík

Magdalena Veliká, flamenco a nadšení

Jediný koncert Magdaleny Kožené v Praze a já nechybím, leč díky pitomému Ticketportalu zvoravšímu předprodej mám 10. října v Rudolfinu až 7. řadu. Avšak zvuk i vizuální zážitek výtečné.

24.11.2017 v 7:00 | Karma článku: 5.28 | Přečteno: 88 | Diskuse

Karel Sýkora

Exegetické metody musí rozlišovat mezi texty a skutečností

Exegeze je kritické zkoumání jakéhokoli textu, zvláště ale náboženského, jako např. Bible. Samotné slovo exegeze znamená vytažení významu daného textu. A exegeta je pak odborník na exegezi.

24.11.2017 v 5:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 |

Zdeněk Sotolář

Další okopávání kotníků veřejných škol aneb Káťo, blábolíš!

Dát štulec veřejným školám patří k dobrému tónu. Někteří tzv. novináři moc dobře vědí, že je to sázka na jistotu. Jako Kateřina Perknerová v Deníku.cz.

23.11.2017 v 17:36 | Karma článku: 26.76 | Přečteno: 1159 | Diskuse

Karel Sýkora

Svině a páv – sólo Jiří Černohlávek

Eduard Bass, vlastním jménem Eduard Schmidt, (autor textu písně) byl český spisovatel, novinář, zpěvák, fejetonista, herec, recitátor, konferenciér a textař. Proslul zejména knihami Klapzubova jedenáctka a Cirkus Humberto.

23.11.2017 v 13:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 |

Helena Herynková

Využijte minulosti, abyste vylepšili budoucnost

Starý muž, jenž přežil holocaust a stvořil hračkářské impérium pro radost všech dětí. Jaké skrývá tajemství? Hračkář, strhující román z překvapivě nového zdroje...

23.11.2017 v 10:27 | Karma článku: 4.72 | Přečteno: 149 | Diskuse
Počet článků 27 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 566

Co by vás tak mohlo zajímat... No, po základce jsem vystudovala znojemské Gymnázium Dr. Karla Polesného, načež jsem přetrpěla jeden semestr na brněnské medicíně. Nyní jsem studentkou Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Píšu hlavně o divadle, ale není to pravidlem.

 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.